Šestá ukázka z knihy Pražský Casanova / Andrej Líbal
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row css=“.vc_custom_1544858874961{background-color: #efefef !important;background-position: center !important;background-repeat: no-repeat !important;background-size: cover !important;}“][vc_column][vc_column_text css=“.vc_custom_1538045701201{background-color: #efefef !important;}“]David se rozhlížel po ostatních hostech a jeho pohled se zastavil na asi třicetileté ženě, sedící na druhé straně bistra u stolku pro dva. Na něm měla kromě konvice s čajem a hrnku ještě notebook a něco psala. Měla černé vlasy, brýle a tmavé sako s bílou halenkou. Líbila se mu. Počkal až mu číšník donese objednávku. Do ruky vzal šálek kávy a pomalu šel směrem k ženě. Zastavil se asi dva metry od ní a francouzsky řekl: ,,Dobré ráno, nerad vyrušuji, ale mohu si přisednout a posnídat s vámi,“ a mírně pokynul hlavou směrem k volné židli naproti ženě.
Přestala upírat zrak do monitoru a podívala se na něj. ,,Ne, děkuji. Piji čaj,“ odpověděla anglicky.
David se pousmál a odpověděl též anglicky. ,,Omlouvám se, myslel jsem, že jste francouzka, mohu si přisednout?“
Trochu se zarazila a chvíli nevěděla, jak zareagovat. ,,A já myslela, že vy jste jen další otravný francouz, omlouvám se, ale mám tu práci. Zřejmě vás zklamu,“ řekla a zatvářila se víc než jasně.
David pochopil, že zde dnes neuspěje, přes to se znovu usmál a řekl: ,,Chápu, tak třeba budu mít příště více štěstí, pěkný den,“ otočil se a pomalu se vrátil na své původní místo. Žena se za ním chvíli dívala, pak zavrtěla hlavou a dál se věnovala notebooku.
David se mezitím posadil a vypil celou kávu najednou. Uvědomil si, že už hodně dlouho, ho žádná žena neodmítla. Odložil šálek a začal jíst jednu z baget. Občas se po očku podíval směrem k ženě a tajně doufal, že přestane pracovat a přijde mu dát druhou šanci. Jenže brzy měl v sobě i druhou bagetu a džus a žena stále upřeně sledovala monitor.
Zničeho nic zvedla oči a jejich pohledy se na okamžik setkaly. Pomalu k ní přistoupil číšník a podal jí účet. Podívala se na něj, vyndala z kabelky peněženku a zaplatila. Zaklapla notebook a uložila jej do příruční tašky. Vstala a rychlým krokem šla směrem ke dveřím.
,,Au revoir,“ zvolala směrem k personálu a vyšla na ulici. David se za ní ohlédl, ale už viděl jen jak mizí za rohem.
Pokynul číšníkovi, aby k němu přišel a zeptal se ho: ,,Kdo byla ta dáma?“
Číšník se ohlédl, zda nemá blízko svého šéfa a odpověděl: ,,Chodí sem skoro každý den, je spisovatelka, ale jméno, ani kde by jste ji našel, nevím.“
,,Děkuji. Prosím účet,“ řekl David a vyndal z kapsy peněženku. Číšník rychle na papíru spočítal celkovou cenu a podal jej Davidovi.
Ten si prohlédl částku a podal číšníkovi jednu bankovku, která obsahovala platbu za snídani i tučné spropitné za informaci o ženě, která jej velmi zaujala.
Tak spisovatelka…, pomyslel si David a pomalu si oblékl kabát.
Rozloučil se s personálem a vyšel na ulici. Rozhlédl se směrem, kterým žena odcházela, zda ji ještě někde v dálce neuvidí, ale byl opět zklamán.
Dnešní dopoledne mu připadalo poněkud frustrující. Přemýšlel, zda ho spisovatelka odmítla jen kvůli tomu, že byla zaneprázdněna nebo udělal něco špatně. Šel směrem ke svému bytu a několikrát si celou situaci přehrával v hlavě. Zastavil se u momentu, kdy si uvědomila, že není francouz. Pokud chodila do bistra často, jak říkal číšník, jistě ji stejným způsobem jako dnes on, oslovilo mnoho místních mužů a žena, která sem přijela hledat inspiraci pro psaní, z toho byla zkrátka otrávena. Na druhou stranu byla velmi sebejistá a okamžik, kdy se David prozradil jako cizinec ji mírně rozhodil, ale ne natolik, aby ustoupila ze svého původního rozhodnutí a sice, že Davidovi nepovolí si přisednout.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]