Ukázka z knihy Pražský Casanova / Andrej Líbal
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row css=“.vc_custom_1544858685167{background-color: #eaeaea !important;}“][vc_column][vc_column_text],,Restaurace u Tasmánského čerta, tady jsem ještě nebyla,“ poznamenala Johana, když přečetla název restaurace svítící nad vchodem.
,,Je to můj oblíbený podnik, výborně tam vaří a obsluha je perfektní, však uvidíš,“ řekl David a vstoupil do nitra restaurace. Johana jej následovala. Ocitli se v lokálu a před nimi se rozprostřela velká místnost se zhruba deseti posezeními.
,,Dobrý den, mohu pro vás najít místo?“ přistoupil k nim jeden z číšníků.
,,Ano, líbí se nám místo támhle u okna s výhledem na nábřeží,“ odpověděl David a ukázal tím směrem. Číšník se tam podíval a řekl: ,,Místo je volné, můžete se jít posadit, hned jsem u vás,“ a usmál se.
Odložili si kabáty a usadili se naproti sobě. Číšník je následoval a každému podal jídelní lístek. David ho položil na stůl a objednal Brunello di Montalcino, italské červené víno. Johana to doplnila neperlivou vodou a jahodovým džusem.
Listovala v jídelním lístku a stále si nemohla vybrat. Číšník přinesl pití a tázal se na jídlo.
,,Pro mě to bude krokodýlí steak s pečenými brambory,“ řekl David.
,,Můžete mi něco doporučit? Nemohu se rozhodnout,“ řekla Johana.
,,Dej si velblouda, je vynikající,“ vstoupil do toho David. Číšník přikývl. ,,Mohu potvrdit, patří mezi nejobjednávanější jídla,“ Johana se trochu zarazila, podívala se nejdřív na číšníka, pak na Davida, ale nakonec souhlasila. Číšník se usmál a odešel s objednávkou ke kuchaři.
Johana rozpačitě sepnula ruce a dívala se pod stůl na své boty.
,,Není to příliš barbarské jíst velblouda?“
David se pousmál, nahnul se přes stůl blíž k ní a řekl: ,,Napadlo mě to samé, ale když jsem ochutnal….no, hodnocení nechám na tobě.“
Johana kývla a rozhlédla se kolem sebe. Bylo tu asi deset hostů a většina měla zrovna talíře na stole. Interiér restaurace vypadal velmi honosně, všude plno zrcadel, kvalitní dřevěný nábytek a jídelní servis. Stejně tak obsluha byla též velmi dobře oblečena.
,,Jsem rád, že jsi mé pozvání přijala. Řekneš mi něco o sobě?“
,,Nejdřív mi řekni, proč jsi mě pozval. Chceš napsat knihu o tom, jak přihlouplá blondýna hledá mobil?“
,,Kdepak. Líbila ses mi na první pohled, dostaly mě tvé oči.“ řekl David a opět se nahnul nad stůl, aby se mohl podívat blíž. Byly krásné. Tak hluboké. Temné jako nejhlubší studna a přitom zářivé jako měsíc v úplňku.
,,Moje oči jsou modla mnoha mužů. Řekni mi, proč je muž jako ty bez manželky a bez přítelkyně? Pokud teda nějaké zrovna nezahýbáš…“
David se opřel o židli. ,,Přítelkyně mě před pár měsíci opustila, asi jsem na ní neměl tolik času, kolik by si představovala… a ty? Nemáš doufám přítele, kterému by mohlo vadit, že tu se mnou sedíš?“ zeptal se David.
,,Ne, jsem absolutně bez závazků, bydlím u rodičů a studuji archeologii na Karlově Univerzitě.“
,,Archeologii? To zní úžasně, mám rád historii, ale asi bych si se studovanými akademiky nerozuměl,“ poznamenal David.
,,Proč myslíš?“ nechápala Johana.
,,Hodně cestuju po světě a viděl jsem věci, které by podle současné vědy neměly existovat. Ale existují a když jsem se na to jednou zeptal jednoho profesora, který na vysoké škole učí historii, odmítl se se mnou bavit s tím, že mluvím nesmysly. Škoda, někteří vědci jsou příliš a naprosto zbytečně uzavření. Ale o tom se dnes bavit nechci, dnes si chci užít krásný večer s příjemnou, sympatickou a opravdu nádhernou ženou!“
Johana se trochu začervenala a roztomile usmála. ,,Škoda, že se o tom nechceš bavit, i já v tom mám zálibu. Představuji si, že se pojedu potápět do Středozemního moře a najdu tam nějaké potopené starověké město o kterém psali tehdejší učenci.“
,,Atlantidu?“ usmál se David.
,,Například, ale ta není jediná, o které se říká, že zmizela potopená pod mořem.“
David pozvedl sklenici s vínem a řekl: ,,Na nalezení potopených měst!“
Johana si přiťukla a věnovala mu upřímný úsměv.
,,A co ty? Jak ses stal slavným spisovatelem?“ zeptala se.
,,Opravdu chceš slyšet ten nejnudnější příběh všech dob?“
,,Pokud se budu hodně nudit, poznáš to podle toho, že ti budu mávat od východu,“ rýpla si.
,,Psát jsem začal ještě v pubertě, ale žádné vydavatelství mi nikdy nic nechtělo vydat. Naštěstí můj otec byl velmi bohatý, takže mi vydání několika knih zaplatil. Jedna z nich se stala úspěšnou a díky ní jsem prorazil na literárním poli. Po otcově smrti jsem zdědil jeho společnost a na psaní už nemám tolik času jako dříve. Kromě toho, že teď připravujeme ve firmě revoluční výrobek na šetření energie, věnuju se i sportu a hlavně…jsem závislý na sexu,“ řekl David naplno a napjatě čekal, jakou odezvu budou jeho slova mít.
Johana se na něj chvíli překvapeně dívala. Náhle se jí v očích objevily zcela jiné plameny než ty, které tam plály dosud. Byla vzrušená. Tentokrát se ona nahnula přes stůl a položila svou ruku na Davidovu.
,,Každý kdo to zkusil, se na tom stane závislým.“
David lehce zavrtěl hlavou a poznamenal: ,,Ne tolik, jako já!“
,,Nevěřím ti, každý chlap je závislý na sexu, někdo méně a jiný víc.“
David jí jemně stiskl ruku a dodal: ,,A někdo nejvíc!“
,,Kruci. Nevím co na to říct,“ řekla Johana a zatvářila se nejistě.
,,Nemusíš říkat nic, důležité bude to, co uděláš,“ řekl David a svůj pohled přesunul na právě příchozího čísníka.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]